Jiří Paroubek může být podle všeho příštím českým premiérem. Bude to
premiér, jehož jediným motorem je touha po moci a kterému je jinak
úplně všechno jedno. Proto, aby se k moci dostal a u kormidla se udržel, je ochoten udělat cokoliv. Nedávno spolu s komunisty převálcoval sněmovnu a prosadil do jednání všechno, co chtěl. Daň, které říká milionářská, protože jí podle něj mají platit lidé, kteří, považte, berou až sto tisíc měsíčně. Změnu ve výplatě nemocenské, která by nás vrátila zpátky do doby, kdy Češi byli největšími marodéry Evropy, protože to stát hloupě platil. Protlačil k jednání populistické rozdávání peněz ČEZ, kterému farizejsky přezdívá třináctý důchod, ač se jedná o dvě stovky pro každého důchodce měsíčně. Furiantsky shodil ze stolu vydání státních dluhopisů, aby mohl mluvit o neschopnosti ministra Janoty. To všechno ve chvíli, kdy Jiří Paroubek, určitě chytrý muž, musí vědět, jak na tom státní finance jsou. Politik přece ví, že problém se počítá ve stamiliardách, a on populistickým řečněním o milionářské dani nabízí do rozpočtu sotva jednu a půl miliardy. Musí vědět, že jeho další požadavky státní kasu mohou naopak stát desítky miliard. Určitě ví, že odsouváním dluhopisů je může notně prodražit. Tak proč to dělá, když to ví? Protože je mu to jedno. Jediné, co se počítá, jsou voliči, které by na tyhle laciné triky mohl nachytat. Vyneste mě na trůn, je mi jedno jak. |
Připomeňme si, co je Jiří Paroubek pro moc ochoten a schopen dělat.
Hystericky srovnávat prohru ve volbách s rokem 1948. Zcela nepokrytě se
papalášsky divit, jak je možné, že on, Jiří Paroubek, může prohrát soud
o Kubiceho zprávu. Jezdit na tajné schůzky do Kremlu. Zkoušet si obtočit veřejnoprávní
televizi kolem prstu, vyhrožovat soukromým novinám ztrátou inzerce.
Shodit vládu bez nejmenšího zájmu o to, co to pro Česko znamená. Rušit
politické dohody z hodiny na hodinu. Ohnivě vystupovat jako levicový
sociální demokrat a pak se vysmívat větami "Pánové, kdo z vás na to
má?". Volby budou za chvíli a bude se v nich rozhodovat o směřování Země na deset patnáct let dopředu. Pokud nám bude vládnout Jiří Paroubek, ze zkušeností víme, jak to bude vypadat - zvýší daně podnikům a aktivním lidem a bude mu jedno, že už teď se stovky firem raději přesouvají za hranice Česka, než aby tu na něj čekaly. Aby si zachoval moc, spojí se s komunisty, s Kremlem nebo s Marťany. Připomeňme si také ještě okolí pana premiéra, protože to jeho samého dobře charakterizuje. Bude to premiér,jehož přátelé se na mejdanu střílejí, ze křtu vlastní dcery udělá cirkus s proprietami jako z matějské. Možná je to jen kolorit, ale je důležité si ho uvědomit. Už jen pár týdnů a Jiří Paroubek může být premiérem. Opravdu bude platit, že každá země má vládu, jakou si zaslouží? |
Už mě unavovaly nekonečné hádky s různými diskutéry na idnes o tom, kdo že má ve skutečnosti jaký podíl na státním dluhu. Dal jsem si tedy tu práci a sestavil jsem graf vývoje bilance státního rozpočtu samostatné české republiky s rozlišením období dle aktuálních vlád.
Zde je:
Je evidentní, že k největšímu zadlužení došlo v době, kdy ministerstvu financí šéfoval pan Sobotka. Je mi tedy záhadou jak může navzdory faktům na sjezdu ČSSD otevřeně lhát o tom, že ministři za vlád ODS udělali větší dluhy než on a už vůbec si nedokážu vysvětlit, jak takový člověk může být podle různých sociologických průzkumů nejoblíbenějším politikem v zemi.